Největší platební rizika v ČR

Riziko nezaplacené faktury se v Česku neváže jen na jeden obor nebo velikost firmy — soustředí se spíš kolem pár opakujících se vzorců, které je dobré znát bez ohledu na to, jestli firma pojištění má, nebo ne.

Druhotná platební neschopnost

Nejčastější mechanismus, kterým se problém jednoho odběratele přenáší dál po dodavatelském řetězci — firma sama plní své závazky, ale peníze, se kterými počítala od vlastního odběratele, jí nedorazí. Čím delší je řetězec subdodávek, tím snáz se výpadek jednoho článku projeví o pár kroků dál.

Koncentrace obratu

Firmy, jejichž tržby drží z velké části pár klíčových odběratelů, nesou riziko, které se v bilanci neprojevuje, dokud nenastane — výpadek jednoho z nich dokáže rozkolísat cash flow na měsíce dopředu, i když firma jako celek prosperuje.

Rizikovější obory

Dlouhodobě bývá jako rizikovější označováno stavebnictví — kvůli řetězení subdodavatelských vztahů, kde platební neschopnost generálního dodavatele nebo investora dopadá na řadu menších subdodavatelů najednou. Podobně citlivé bývají obory se sezónním prodejem nebo rychlým růstem, kde firma expanduje k novým, dosud neprověřeným odběratelům.

Prodlužování splatností

Tlak na delší splatnosti faktur ze strany odběratelů je dlouhodobý trend, který riziko zvyšuje nepřímo — čím déle pohledávka „běží" nesplacená, tím větší je pravděpodobnost, že se mezitím u odběratele něco zhorší.

Co se dá dělat i bez pojištění

• Průběžně sledovat bonitu klíčových odběratelů, ne jen při prvním obchodu.
• Nekoncentrovat obrat do jednoho zákazníka bez záložního plánu.
• Nastavit interní proces upomínek, který se spustí automaticky, ne až když si toho někdo všimne.
• Zvážit pojištění pohledávek tam, kde by výpadek jednoho odběratele ohrozil chod firmy.